NICNEDĚLÁNÍ

Žijeme v době, která se paradoxně bojí ticha a prázdnoty… a kalendáře dnešních dětí dnes vypadají jako diáře vytížených manažerů.

Od ranních aktivit přes kroužky angličtiny, sportovní lekce až po večerní organizovanou hru se snažíme dětem nabídnout „všechno“.

V Montessori pedagogice však věříme, že právě v takovém přístupu dětem nevědomky bereme to nejdůležitější… prostor pro rozvoj jejich vnitřního řádu a setkání se sebou samým.

Když je dítě neustále vedeno dospělým, úkolováno lektory nebo zabavováno vnějšími podněty, ztrácí možnost přirozené volby a vlastní iniciativy.

Vnější stimulace je neustále „krmí“, ale jejich vnitřní svět, který je v tomto věku tak křehký a fascinující, zůstává nevyvinutý a neprozkoumaný.

S tím úzce souvisí i fenomén dnešní doby, kterým je neustálý přísun levného a rychlého dopaminu.

Děti jsou v běžném světě mimo naše prostředí často bombardovány okamžitými odměnami… ať už z digitálních obrazovek nebo z neustálé, někdy až přílišné pozornosti dospělých, kteří reagují na každý jejich podnět potleskem nebo jiným způsobem ocenění.

Tento mechanismus v dětech bohužel pěstuje závislost na rychlém uspokojení…

Když pak přijde moment, kdy se nedostaví okamžitý vnější stimul, dítě prožívá nepohodlí, které neumí zpracovat, protože ztratilo kontakt se svým vnitřním zdrojem.

Důsledkem je dramatické snižování schopnosti hlubokého soustředění na jednu činnost.

Pokud je totiž mysl navyklá na neustálé střídání vzruchů, ztrácí schopnost ponořit se do procesu, který vyžaduje trpělivost, soustředění a opravdový zájem.

Právě to, co dospělí často nazývají „nudou“, je v Montessori přístupu onou branou k sobě a nezbytným předpokladem pro skutečnou práci dítěte.

Nuda není selhání, není to známka toho, že dítěti neumíme zajistit program, ale je to svobodný prostor, který mu dáváme jako dar.

Když dítě „jen tak“ nic nedělá, začíná v něm klíčit vnitřní motivace. Je to prostor, ve kterém se dítě učí samo sebe vnímat: „Co mě zajímá? Co potřebuji právě teď k tomu, abych byl spokojený?“.

V tichu a zdánlivé nečinnosti se formuje schopnost seberegulace, tedy schopnost být sám se sebou v souladu a poradit si s emocemi, které přicházejí, když zrovna „není program“.

Jako průvodci v Montessori mateřské škole víme, že ten nejhlubší rozvoj probíhá v klidu a v prostředí, které dítěti důvěřuje.

Jen dítě, které má možnost se „nudit“ a následně si samo zvolit činnost, která ho vnitřně oslovuje, dokáže dosáhnout stavu hlubokého soustředění, takzvané polarizace pozornosti.

Pokud je neustále přerušováno dalším bodem v rozvrhu, jeho schopnost soustředění a hloubka prožitku trpí.

Uvolněme proto dětem ruce i mysl od neustálého „dělat“.

Dejme jim čas na to, aby se potkaly s tím, kým jsou, když po nich zrovna nikdo nic nechce, protože právě v té tiché prázdnotě, kterou nazýváme nudou, se rodí autentičnost, kreativita a schopnost najít ve světě své vlastní, pevné místo.

Vnímáte ve své každodennosti s dětmi, že jim tento prostor pro „nicnedělání“ poskytujete dostatečně, nebo cítíte, že je v dnešní době náročné odolat tlaku na neustálou aktivitu?

Podělte se s námi v komentářích.